SLEPÁ LÁSKA Philipp Moog a Frank Röth

Novinky
SLEPÁ LÁSKA

Délka představení
s přestávkou cca 2 hodiny

Česká premiéra v Divadle u Valšů 27. 3. 2018

harlekyn-agentura

Osoby a obsazeni

 

CHARLOTTA  Carmen Mayerová
SOFIE  Eliška Jansová nebo Kristýna Podzimková
MARK  Petr Buchta nebo Robert Hájek
JEFF  František Skopal

Režie Jan Novák

Překlad Michal Kotrouš
Scéna Ivo Žídek
Kostýmy Josef Jelínek
Asistentka režie Eliška Jansová
Světla a zvuk Roman Douda, Luděk Pangrac,            
                      Robert Matoušek, Petr Mrazek

Rekvizity  Miroslav Toth
Napověda Jolana Běhounkova

 

Kde toto představení uvadíme

20.03. TŘEBÍČ MKS

Podrobnosti v programu

Mladá herečka Sofie se memůže v New Yorku prosadit v tamní konkurenci.  Její přítel Mark navíc prohýřil jejich poslední peníze. A tak odpoví na inzerát a osamělé vdově Charlottě předčítá ze starého deníku jejího tehdejšího milence. Stará dáma před mnoha lety přišla o zrak a při napínavé cestě do minulosti opět ožívá. Najevo vyjde nejedno tajemství. Mark a jeho vypečený kamarád Jeff však jeví zájem o něco zcela jiného - u Charlotty v obýváku visí Monetův vzácný obraz. Potřebuje stará paní obraz, když ho nevidí? Kde je hranice mezi láskou a zločinem? Jak se Sofie nakonec zachová? Události dostanou strhující spád.

 

Philipp Moog patří k velmi populárním hercům zejména v německy mluvících zemích. Objevil se poprvé ve filmu Malá bubenice z roku 1984, kde si zahrál po boku Diany Keatonové či Klause Kinskiho. Objevil se ale také i v Česku populárních seriálech Derrick či Místo činu. Svůj první román Lebenslänglich vydal v roce 2008. Při práci na scénářích seriálu Sperling se Moog setkal také s Frankem Röthem. Jejich divadelní hry si již získaly značný respekt nejen u odborné kritiky, ale i u diváků.

KOMEDIE, KTERÁ MRAZÍ

Ač komedie a vlastně poměrně veselá hra, diváci zůstávají po zhasnutí světel na jevišti pořádně rozechvělí. Slepá láska je totiž hra, která není současná jen tím, že ji napsal žijící autor, ale především tím, že příběh o rozhodování mezi loajalitou k člověku, kterého milujeme a etickým či správným chováním, může zažít každý z nás.

Role Charlotty Bergmanové jako by byla napsána Carmen Mayerové na tělo. Už od prvního okamžiku, kdy se objeví na scéně, ztvárňuje slepou ženu velmi věrně, s neuvěřitelnou elegancí a nadhledem. Zdánlivá bezelstnost a bezmocnost staré ženy, drzost a arogance dvou mladíků a mezi nimi Sofie, která se jen těžko vyznává sama v sobě a ještě obtížněji zvládá zklamání z chování člověka, se kterým sdílí život. Aby toho nebylo málo, deník ukazuje, jak zvláštní podoby může láska mít.

(Z článku Davida L.Bronštejna v Kulturio 3. 4. 2018)