Obyčejný, slušný člověk v situaci, kdy je schopen i vraždit. Téma brilantně napsané detektivní komedie s vtipnou zápletkou a starým dobrým anglickým humorem. Odehrává se v prostředí spořádané anglické rodiny nedaleko Londýna, nad klidně plynoucí Temží s mlhavými večery, jako stvořenými pro zločin.
Úctyhodný pan Ondřej Bennett žije jen pro svoji rodinu a zahrádku. Je to šťastný člověk až do dne, kdy se v domě objeví nezvaný host z Jižní Ameriky, vyděračský gauner Pedro Juarez, a zcela změní smysl jeho života.
Naštěstí je nablízku začínající autor detektivek Timoteus Gregg…

"Hry, které píši, jsou neklamně anglické, nemohou být o nikom jiném, než o Angličanech, a to co se v nich děje,
by se asi nemohlo dít v žádné jiné zemi. A přece se při nich lidé bavili v dvaceti rozličných státech.
Je ovšem možné, že na Angličanech je něco neodolatelně komického, že náš národní charakter působí na celém světě jako recept na smích. Pokud je tomu tak, mám jako dramatik štěstí!"

Arthur Watkyn

”Každá země zrodila svého typického autora detektivek, protože toto umění je staré jako lidstvo samo -
od egyptských pyramid, přes řecké tragedie - až k nejmodernějším elektronickým metodám. Francie má svého Gaboriaua, Belgie Simenona s pověstným Maigretem, Amerika zakladatele "drsné školy" Hammetta, Chandlera
s inspektorem Marlowem, Gardnera s Perry Masonem - a řadu dalších. Anglické počátky této tvorby spadají do údobí bizarních románů G. K. Chestertona, Oscara Wildea a Emilly Bronteové, aby vyvrcholily v detektivních příbězích o Sherlocku Holmesovi Sira A. C. Doyla, v příbězích Agathy Christie a Dorothy Sayersové.
Okolnosti a prostředí se mění a mění se i tématika s vývojem civilizace. To, co je možné v Chicagu a Los Angeles, není dost dobře možné pod Temží, kde dosud v mlhavých večerech bloudí pověstný duch pána s lulkou v kostkované čepici, nebo po bažinatých pláních, z nichž se ozývá vytí baskerwilského psa. ”Detektivková dekorativnost” ostrovního království Jejího Veličenstvo je natolik typická a svébytná, že i tvůrci pověstného Fantomase si ji museli vypůjčit pro druhý díl filmového zpracováni, když jim docházel na pevnině dech. Nejde ovšem jenom o mlhy, vytí psů a tajemná sídla. Klasická i moderní anglická detektivní literatura umí a musí počítat především se základními anglickými vlastnostmi, mezi než patří i jistý druh konzervatismu, s nímž ruku v ruce kráčí pocit nedotknutelnosti soukromí, požadavek demokracie, střežící domovy poddaných Jejího Veličenstva. Domov, charakterizovaný navenek pověstným krbem, čest a veřejné postaveni rodiny jsou posvátné.”

Arthur Watkyn

Když já jsem začala psát detektivní romány, nemusela jsem si lámat hlavu problematikou zločinu. Zločin byl prostě zločin. Detektivní příběh jsem brala jako hon na škodnou, jehož morální podtext byl vyjádřen vítězstvím dobra nad zlem. Tenkrát se ještě nebrodili v psychologii zločinu. Člověk, který spáchal zločin, se nemohl v našich očích stát hrdinou. Zločinec ztělesňoval zlo a kladný hrdina dobro. A basta!

Agatha Christie

Jestliže se v průběhu románu ukáže, že vražda není ve skutečnosti vraždou, nýbrž pouhou náhodou nebo sebevraždou, zasype autora halda dopisů od pohoršených čtenářů. V příběhu musí figurovat mrtvoly nebo pořádní darebáci, a nejraději obojí, pak teprve je obchodní podnikatel spokojen a šťasten.

Dorothy Sayersová

Ukažte mi člověka, jenž nesnáší detektivky a já vám ukážu hlupáka; možná chytrého hlupáka, ale přesto hlupáka.

Raymond Chandler

Lidé strašně rádi čtou o zločinech. Patrně to potřebují. Proto čtou detektivky a soudní síň. Potlačte obé, i budou sedět večer na zápraží nebo kolem ohňů a povídat si o zločinech spáchaných v celém hejtmanství za posledních padesát let. Budou si vypravovat, jak ten mlynář tehdy zabil svou ženu. Budou si vypravovat, že švec jednou zabije svou ženu a obecní starosta že krade. Nutno tedy uznat, že zločin má do sebe něco podstatně poutavého...

Karel Čapek

”Mám rád divadlo a miluji herce, kteří milují divadlo. Jsem šťastný za každý den, kdy se setkávám s herci tvořivými, kteří se nespokojí s úspěšnou premiérou, ale dál obohacují text novými nápady a hereckou fantazií. 
Jsem rád, že s takovými herci jsem mohl znovu pracovat. Bohužel jsem starý člověk, samozřejmě se snažím nedat to na sobě znát. Marně! Jsem živým dokladem skutečné moudrosti pana Wericha, který dobře věděl, že je pošetilostí myslet si, že stáří s sebou přináší moudrost. ”Ve stáří může člověk jen zblbnout.” Stalo se a prosím o shovívavost.”

Pavel Háša

Arthur Watkyn

se narodil v roce 1907 v Aberythwithu ve Walesu. Studoval v Oxfordu a hned po absolutoriu se začíná intenzivně věnovat psaní, i když byl zaměstnám jako úředník. Jeho první hrou byla společenská komedie "Dobré a zlé", jejíž premiéra se už v roce 1932 setkala v Anglii s úspěchem. Dále píše Watkyn životopisné hry a romantické historické komedie z anglických dějin, ale skutečně se proslavil až detektivními komediemi. Za války pracoval v civilní protiletecké obraně ministerstva vnitra a od roku 1948 byl tajemníkem Britské rady filmových pracovníků. Po dlouhé roky se věnoval divadlu nejen jako autor, ale i jako herec Theatre Repertoary. Světový úspěch mu přinesla zejména komedie "Co v detektivce nebylo", která měla premiéru v Londýně v roce 1938 v režii Nigela Patricka (známý je i jako výborný herec z filmů "Klub Pickwickovců", "Nenávist", "Liga gentlemanů" aj.) a postavu pana Bennetta hrál skvěle Wilfrid Hyde White (Pickering ze zfilmovaného muzikálu "My fair lady" a soudce z filmu "Deset malých černoušků"). Velký ohlas měly i další dvě detektivní komedie - "Pan Dodd má schůzku" a "Anna přechází na červenou", divácký ohlas měla i fraška "Volá Melbourne". Arthur Watkyn přijížděl rád do Československa na premiéry svých her. Bohužel tragická smrt v roce 1965 při automobilové havárii v Jižní Anglii ukončila plodný život umělce, který tak osobitým způsobem osvěžil detektivní žánr o nadhled a vtip (i když o sobě napsal, že po Shakespearovi dělá už dost zbytečnou práci). Divadlu a jeho potřebám rozuměl už proto, že v mládí působil jako herec. Jeho nejmilejší rolí byl Algernon z Wildeovy komedie "Jak je důležité míti Filipa".

Z OHLASŮ DIVÁKŮ A POŘADATELŮ

Datum 16. 10. 2012

16.10.2012 jste zahajovali Stochovskou Thalii představením Co v detektivce nebylo.
Skvělé představení, úžasní herci, hlavně pan Nárožný a blahodárný vliv na bránice plně obsazeného stochovského kulturního stánku. Děkuji za příjemný zážitek

Bohuslava Chytrá
Stochov - Čelechovice

Datum 16. 10. 2012

Dobrý den pane Hanzlíčku,
Co v detektivce nebylo dopadlo na výbornou včetně rautu - pan Nárožný a všichni ostatní skvělí!
Díky moc, všechny ještě jednou pozdravuji a těším se na další spolupráci.

Hezký den

Tomáš Baroch
DK Stochov

Datum: 8. 1. 2010

Dne 7.1. jsme Vás viděli ve hře Co v detektivce nebylo v divadle v Novém Boru a byl to pro nás úžastný zážitek.Vaš výkon byl nepřekonatelný a Váš humor neměl jako vždy chybu.Děkujeme za krásný zážitek.

Vilda a Hana z České Kamenice

Datum: 8. 1. 2010

Byli jsme též na představení Co v detektivce nebylo v Novém Boru a bylo to úžasné. Dlouho jsme se s paní tak nenachechtali. Komedie je skvěle zahraná a pan Nárožný přímo exeluje. Hezky jsem si to v I. řadě užil. Nešlo to jinak než aplaudovat při děkovačce ve stoje (patřím k divákům, kteří když jde o špatné představení demonstrativně odcházejí přímo při představení). Pane Nárožný moc děkujeme.

manželé Menouškovi z Mařenic u Cvikova.

Datum: 28.03. 2010

Vážený Pane Nárožný včera 27. 3. 2010 jsme shlédli hru "Co v detektivce nebylo" v malém městečku Petřvald u Karviné.Jste opravdový herec profesionál, prostě to umíte. Bez Vás a dokonalé spolupráce s ostatními herci by to asi nešlo. My v malém městečku na severu moravy Vám děkujeme za nádherný zážitek.
Jste prostě jednička z generace herců, z nichž mnozí již nejsou mezi náma. Děkujeme

Pavel Gurecký (48)

Vedle Petra Nárožného se cítím jako opravdový gauner. Cením si vynalézavosti i spolehlivosti, s jakou se mě pokaždé snaží na jevišti oddělat,“

říká Václav Vydra. Karty jsou rozdány i při jubilejní repríze....

Jubilejní 100. repríza se uskuteční v neděli 29. ledna 2006 v 19 hodin v pražském Divadle U Hasičů, která je stálou pražskou scénou tohoto představení i většiny dalších titulů produkční Agentury Harlekýn s.r.o. . Další reprízu zde mohou diváci shlédnout v tomto roce 27. února v 19 hodin a mimo Prahu např. 15. února od 19.30 hodin v Městském divadle v Pelhřimově, 17. března od 19 hodin v Brně v Divadle Bolka Polívky.

Premiéra se konala 30. března 2003 v Hálkově Městském divadle v Nymburce. Do hlavních rolí této brilantně napsané detektivní komedie s vtipnou zápletkou a starým dobrým anglickým humorem obsadil režisér Pavel Háša Petra Nárožného a Václava Vydru a navázal tak na jejich předchozí divadelní setkání ve hře Roberta Andersena Víš přece, že neslyším, když teče voda (blíží se 400. repríza tohoto představení).

Nárožný usiluje Vydrovi o život!

Na první pohled to sice vypadá, že má Petr Nárožný (66) kolegu Václava Vydru (50) natolik rád, že s ním tančí.
Ale omyl! Prahne po jeho životě. "Usilovně se mě snaží otrávit," postěžoval si Václav.

Při premiéře v Nymburku zapomněl rekvizitář Nárožnému dát lahvičku s "jedem", což je v reálu práškový cukr.
"Petr se vřítil na scénu a zjistil, že mě nemá čím otrávit. Jako mistr improvizace si ale hned pomohl.
Běhal po jevišti a vykřikoval, že mě zabije, i kdyby si musel sám skočit do lékárny pro jed. Diváci se váleli smíchy."

Jindy se zase stalo, že připravený cukr navlhl a ztvrdl na kámen. "Nešel vysypat do cukřenky.
Petr s ním mlátil o stůl a mumlal, že ho bude muset snad rozšlapat. Sám jsem měl dost práce zůstat vážný.
Nejhorší je, když Petr dělá vtipy. Dělá mi problémy, abych se neotřásal smíchem."

Představení hráli Petr s Václavem zatím stokrát, a hru "Víš přece, že neslyším, když teče voda", kde jsou taky na jevišti spolu, dokonce čtyřistakrát.

Autor: Hana Höschlová (23. 1. 2006, Blesk)