Na oslavu se sejdou tři bratři – pán domu podnikatel Francky, zubař David a advokát Yvan – i se svými manželkami. Hned zpočátku je zřejmé, že švagrové k sobě právě neplanou horoucí láskou, nemluvě o tom, že své muže se snaží držet na krátké uzdě. Ale přímo bombou je příchod Franckyho mladé vyzývavé sekretářky Natálie, která dokonale okoření rodinnou slavnost. Vyvolá paniku u přítomných mužů a z jejich nepřirozeně odmítavé reakce pojmou manželky podezření. Čí je to milenka? Dojde k překvapivým odhalením a rodinná idyla bere za své.

Autor netají, že muži bývají v podobných situacích většinou zbabělí a ženy spíše bezcitné a nemilosrdné.
Jedovaté narážky a trefně mířené odpovědi místy připomínají tenisovou výměnu míčků. Díky hereckému obsazení, brilantním dialogům a situačním zvratům nabízí komedie nevšední divadelní zážitek.

Z ohlasů diváků a pořadatelů

Dobrý den pane Hanzlíčku, 
Za odehrané představení "Příbuzné si nevybíráme" Vám ještě jednou děkuji, opravdu to bylo velmi kvalitní a zábavné divadelní představení. Srdečně Vás zdravím z Brna.

Bohdana Sekyrová, KC Bystrc Brno

Vážený a milý pane Hanzlíček,
ráda bych Vám jménem naší organizace poděkovala za skvělé divadelní představení PŘÍBUZNÉ SI NEVYBÍRÁME.
Všichni byli naprosto úžasní, herci i technika, diváci odcházeli nadšení …. Ještě jednou velké díky.

Martina Řezníčková
Kulturní služby města Moravská Třebová

Pane Hanzlíčku,
mockrát děkujeme za včerejší představení Příbuzné si nevybíráme. Diváci byli nadšení a máme jenom kladné ohlasy. Naše díky prosím vyřiďte i zúčastněným hercům. Krásný den i příjemné blížící se Velikonoce přeje

Jarmila Hlávková

Dobrý den, vážený pane Hanzlíčku,
ještě jednou Vám děkuji za všechny naše návštěvníky za krásný divadelní zážitek (neděle 8.3.2009 - Příbuzné si nevybíráme v Brně na Musilce).

Martina Kozlovská, KS OMEGA

Lidová moudrost praví:
Příbuzné si nevybíráme, ti jsou nám určeni

A jako obvykle, mocným impulsem k tomu, je naše svatba. Všechno vypadá nadějně do chvíle, než se začne svatba „řešit“. Kupříkladu - naše tchyně. Mírumilovná osoba, ale jen do okamžiku, kdy se mělo rozhodnout, kde bude svatba, co na sobě bude mít nevěsta, jaká bude kytka, kolik pojede aut, jak budou vyzdobena a kolik pozvat hostů. Zažil, jsem případ, kdy se svatba dokonce zrušila, protože ženichovi po téhle smršti spadlo srdce do kalhot a cesty ke štěstí se vzdal.

Nejhorší ale je, když se vám tchyně i tchán líbí. Jenže, ani tehdy není vyhráno. To se zase obvykle něco přihodí mezi ženichem a nevěstou. Vrcholem takového neštěstí je, když se budoucí tchánové, kteří si padli do oka na šoulačce, rozhodnou postavit mladým do začátku rodinný domek. Samozřejmě se mladí přizvou, aby se také účastnili. Přeci se to staví pro ně! 

Pomalu, ale jistě se blíží osudový okamžik, téměř antické tragedie. Ačkoliv je po ohláškách v kostele a jsou rozeslána drahá oznámení, nevěsta týden před svatbou řekne: „On je takový moula nešikovný, toho si nevezmu. Viděli jste to, jak tam po té stavbě chodil a nic si neprosadil, ačkoliv jsem ho o to tak prosila“. Ostuda ve vesnici je kolosální. Nevěsta uprchla neznámo kam, ženich se zhroutil a stal se z něj štamgast místní hospody. Dnes už nebudoucí tchánové, zapíjejí žal v dostavěném domku, který dalších deset let zeje prázdnotou. A to se ještě nepropíchlo, že ženich měl vlastně štěstí, když si Evušku nevzal, protože ta stejně kdysi něco měla s Pepíkem, co se tak šikovně oháněl jako tesař při stavbě jejich domku.

Když tak tohle všechno vidím, vzpomínám na radu mé nepravé babičky, která moudře pravila: „Hochu, pokud chceš mít v životě klid, vezmi si sirotka. To je to pravé terno“. Dnes, po třiatřiceti letech manželství jí vlastně dávám za pravdu. Čeho všeho bych byl býval ušetřen… Jenomže sirotci jsou úzký profil v každé době. A tak většinou není zbytí a my se musíme smířit s tím, že příbuzné si nevybíráme. Ti jsou nám určeni. A to není vůbec jednoduché. Však sami uvidíte dnes večer.

Tomáš Engel 12. 2. 2009

Eric Assous

patří dnes k nejžádanějším fancouzským autorům. Tento filmový a divadelní režisér, scénárista, rozhlasový autor a v  neposlední řadě dramatik, se narodil v roce 1956 v Tunisu. Neprve se věnoval především rozhlasové tvorbě (celkem napsal osmdesát rozhlasových her), ale na svém kontě má i značný počet televizních a filmových scénářů (devět celovečerních filmů). Konečně napsal i osm divadelních her, z nich se v současné době hrají v Paříži právě Příbuzné si nevybíráme (Les belles-soeurs čili Švagřičky a Rodinné tajemství (Secret de famille) s Michelem Sardou a jeho synem Davym. Obě představení jsou každý večer beznadějně vyprodaná. Další úspěšnou hrou byla Horská dráha (Les montagnes russes), kde jednu ze dvou rolí hrál Alain Delon.