Vdova po chrabrém plukovnikovi se z ustrašené a odevzdané bytosti vydírané vlastním synovcem a jeho kumpány promění pod tlakem událostí v osobu rozhodnou a odhodlanou učinit svému letitému trápení přítrž. Když se nedovolá pomoci u policie, začne se bránit sama. Rozhodne se pro osvědčený a elegantní způsob - jed. Konec konců: „Vaření jedu je mnohem zábavnější činností než malování na porcelán nebo tkaní koberečků.“

A protože se zločinci nehodlají jen tak snadno vzdát, začnou se dít neuvěřitelné věci. Sled překvapivých událostí nebere konce a mrtvoly přibývají … Nelze než obdivovat autorovu fantazii. Černý humor, scény jako z grotesky, překvapivé zvraty, příhody na hranici skutečnosti a absurdity. Ale také poselství, že i staří lidé mají právo na život.

Přestože se nejedná o klasický detektivní příběh, spíš o náznak thrilleru kombinovaného s groteskou, připomíná paní plukovníková svou vitalitou a rozhodností do jisté míry slečnu Marplovou. Ale zatímco je slečna Marplová většinou jen svědkem vražd, hrdinka této hry se má stát obětí. Není však tak bezbranná, jak se jejím protivníkům původně zdálo.

finské karty, s nimiž se v představení hraje

Arto Paasilinna (*1942)

autor humoristických románů Arto Paasilinna je nejpopulárnější finský spisovatel (vydal už přes 20 románů). V pětimilionovém Finsku vycházejí jeho knihy ve statisícových nákladech, na jeho autogramiádách stojí dlouhé fronty, na autorská čtení přicházejí stovky lidí. Paasilinna je mimořádně populární i v západní Evropě, zejména ve Francii a v Itálii.

Tohoto fenoménu si povšimlo i nakladatelství Hejkal, které se finské literatuře věnuje soustavně, a v překladu Markéty Hejkalové vydalo již druhý Paasilinnův román. Autorův úspěch, i mimo hranice Finska, tkví bezpochyby v om, že  vážná témata – román Stará dáma vaří jed je věnován právu starých lidí na život podle svého – ukrývá do humoristického obalu v naději, že se jim tak dostane pozornosti širší veřejnosti, než kdyby jen moralizoval či volil tragický tón.