Brilantně rozehraný příběh čtveřice Pařížanů a jejich (ne)bezpečných vztahů. Michel musí lhát, protože jinak nedokáže ustát situaci, v níž už půl roku podvádí manželku s Alicí, ženou svého nejlepšího přítele Paula. Naštěstí mají dokonalý systém, takže na jejich poměr nikdo nemůže přijít a tudíž nikomu nepůsobí žádnou bolest. Jednou ale systém poruší a Michelova žena Laurence jako by začínala něco tušit.
A co když na všechno navíc ještě přijde Paul? Anebo je to ještě úplně jinak? Michel ani trochu není připravený na možnost, že by se karta mohla obrátit. A události naberou nečekaný spád...

Florian Zeller je nejhranější francouzský dramatik současnosti. Jeho skvělá komedie o nevěře a „umění“ lhát má v sobě cosi z tradice toho nejvyššího francouzského bulváru. Hlavní roli Michela psal autor přímo pro Pierra Arditiho, špičkového představitele pařížského komediálního herectví dneška. Původní inscenaci režíroval zkušený Patrice Kerbrat, který mj. režíroval i slavné původní uvedení Kumštu neboli Obrazu Yasminy Rezy, právě s Arditim v roli Yvana.

Co je lepší, krutá pravda, nebo milosrdná lež?

Naše komedie se nepokouší tohle dilema rozetnout. Všímá si pouze paradoxu, že dokud žili její hrdinové ve sladké nevědomosti, byli šťastni. Od chvíle, kdy se začala odhalovat pravda, šlo to s nimi z kopce.

Před časem jsme uvedli jiskřivou komedii MLČENI ZLATO. Pokud se vám JEN PRAVDU, DRAHÝ bude zdát jako její volné pokračování, nemýlíte se. Tedy, jestli jste se bavili u první hry, je téměř jisté, že se budete bavit i u této. Ale proč se vlastně těm nešťastníkům smějeme? No proto, že se to nestalo nám.

Vybavuje se mi při této příležitosti pohled Woody Allena na své komedie: " Jestli se lidé smějí a nemyslí, měl jsem úspěch. Pokud se smějí a myslí, měl jsem velký úspěch. A pokud se nesmějí a myslí, dosáhl jsem svého."

Neberte ovšem Allena vážně. Kdyby jeho komedie nebavili, lidé by je tolik nemilovali. S čistým svědomím vám, milí diváci, předkládáme veselohru, která brilantně mapuje instituci manželství. A jestli vám někdy pouta manželství připadají těžká, nemýlíte se. Jsou velmi těžká, jsou těžká tak, že se musí dát dohromady dva, aby je unesli... někdy i tři.

Zdraví Vás Tonda Procházka

Umění není pravda, ale lež, která umožňuje poznat pravdu.
Pablo Picasso

Nikdy neříkej pravdu někomu, kdo si ji nezaslouží.
Mark Twain

S pravdou je to jako se ženou. Všichni s ní flirtují, ale málo kdo ji chce mít na krku celý život.
Jiří Žáček

Za války je pravda tak drahocenná, že ji musí vždy doprovázet tělesná stráž lží.
Winston Churchill

Od muže se dovíme pravdu, když mu odporujeme, od ženy, když s ní souhlasíme.
George Bernard Shaw

Proč lhát, když stačí mluvit pravdu, aby ti stejně nikdo neuvěřil?
Guy de Maupassant

Lež je hříchem jenom tehdy, když plodí zlo. Když koná dobro, je velkou ctností.
Voltaire

Florian Zeller napsal mimořádně úspěšnou komedii

Když se Florian Zeller (*1979) coby oceňovaný prozaik a autor poměrně temných, černohumorných her (a dnes už také nositel Oscara za slavný film Otec s Anthonym Hopkinsem) s komedií Pravda  (La Vérité, 2011) pustil do vod bulvárního divadla, leckdo se podivil. Takový intelektuál a takovýhle vaudeville?

„Pokud jde o Pravdu, je ‚vaudeville‘ pojem, který se mi dost zamlouvá,“ řekl Zeller po premiéře hry v rozhovoru pro portál Les Trois Coups. „Nese s sebou velké tvůrčí nároky.“ Jistě – že je psát komedie těžké, to potvrdí asi každý,
kdo nepíše komedie úplně špatně. Pokud jde o to, jaký má Pravda žánr, je to ovšem přeci jen složitější: na jedné straně je tu jasně patrné dědictví francouzského bulváru, ve scéně s tetičkou na telefonu sahající až do poloh vyslovené frašky, ale na druhé straně je v někdy poměrně úsečných dialozích vidět i inspirace tradicí anglickou, třeba slavnou Zradou Harolda Pintera.

Zeller sice napsal mimořádně úspěšnou komedii, ale není to rutinní komediograf. Pravda je komedie, kterou napsal intelektuál – romanopisec, který se mimo jiné přátelil s Milanem Kunderou a který se ke kunderovským paradoxům
ve svém díle výslovně a opakovaně hlásí. Je chytrá, má téma a vedle spousty smíchu s sebou nese – jako všechny opravdu dobré komedie – i špetičku smutku.

Spoustu toho prvního a špetičku toho druhého Vám přeje

Michal Zahálka, překladatel