SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA Ingmar Bergman

Novinky
SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA

Délka představení
cca 130 minut včetně přestávky

Premiéra 12. března 2019 Švandovo divadlo na Smíchově

harlekyn-agentura

Jeden z nejupřímnějších milostných příběhů 
předvádí všechny polohy partnerského vztahu,
od okouzlení až po brutální rvačku.

Osoby a obsazení

Marianne  Michaela Badinková
Johan   Michal Dlouhý
Peter  Kamil Halbich / Vasil Fridrich
Katarina a paní Jacobsová  Barbara Lukešová
Paní Palmová, novinářka (hlas ze záznamu Simona Stašová)

Režie Vladimír Strnisko

Překlad Zbyněk Černík
Úprava Vladimír Strnisko
Kostýmy Michaela Červenková
Scéna Adam Pitra
Hudba Ota Balage
Technická spolupráce Petr Mrázek, Václav Skalník,
Sebastian Ečer, Aleš Hanzlíček, Lubomír Loubal, Jiří Beneš

Kostymérka Radka Šedová
Maskérka Eva Hrušková

Zastupováno Josef Weinberger Limited, Londýn,
jménem Nadace Ingmara Bergmana.

V Praze uvádí Švandovo divadlo na Smíchově.

 

Kde toto představení uvadíme

28.05. PRAHA 4 CHODOV KD ZAHRADA 20.06. ROUDNICE NAD LABEM Kulturní dům 11.06. ŠVANDOVO DIVADLO 19.09. KARVINÁ velký sál MěDK 20.09. OSTRAVA Dům kultury

Podrobnosti v programu

 

Milostné vztahy procházejí nejrůznějšími fázemi

Univerzitní vědec Johan a právnička Marianne představují dokonalý manželský pár se skvělou minulostí a nadějnou budoucností. Pod tímto povrchem však číhají problémy, které jednoho dne prolomí křehkou skořápku dlouholetého vztahu. Rozpad manželství znamená vzdalování se a opětovné bouřlivé setkávání, nedokážou žít spolu ani bez sebe, tajně se schází jako milenci..

Jeden z nejúpřímnějších milostných příběhů v dějinách umělecké tvorby předvádí všechny polohy milostného vztahu, od okouzlení až po brutální rvačku. Vyjadřuje však také naději, že ti, co spolu prožili život, jsou svázáni něžným poutem a jeden pro druhého se nikdy nemohou stát cizinci.

V roce 1972 natočil slavný švédský režisér Ingmar Bergman film o rozporuplném vztahu muže a ženy v manželství
a učinil tak s překvapivou pravdivostí a otevřeností. Scénář napsal pro herečku Liv Ullmannovou po odeznění jejich hlubokého vztahu. Jejím filmovým partnerem byl Bergmanův dvorní herec Erland Josephson.

“Napsat toto dílo mi trvalo tři měsíce, ale potřeboval jsem k tomu zkušenosti z velkého úseku svého života. Texty jsem psal bez ohledu na to, jaké bude při jejich případné realizaci použito médium, asi tak, jako Bach psal své cembalové sonáty (aniž bych se s ním chtěl srovnávat). Může je hrát smyčcový kvartet, dechový orchestr, kytara, varhany nebo klavír. Vypadá to jako divadlo, ale stejně dobře to může být film, televize nebo jenom četba” píše Bergman.

Následkem uvedení Scén ve Švédské televizi citelně stoupla rozvodovost švédského obyvatelstva. I ti, kdo dlouho čekali a váhali, se po jejich shlédnutí konečně „rozhoupali“ a rozhodli se řešit svou situaci. Režiséra, který je k tomu inspiroval, si ovšem mnozí diváci spletli s manželskou poradnou: volali mu a chtěli se s ním radit o svých soukromých problémech, takže mu nakonec nezbylo než nechat si změnit telefonní číslo.

V jednom z rozhovorů, které poskytl nedlouho před svou smrtí, Bergman označil svůj dřívější enormní zájem
o ženské pohlaví a četné milostné eskapády za „velkou chybu“. Stejně tak chybují i jeho postavy Johan a Marianne. Ale chybovati je jak známo lidské.

 

Z OHLASŮ DIVÁKŮ
Příspěvky na i-divadlo

 

Ingmar Bergman dramatik

Už na samém začátku své umělecké kariéry – ve čtyřicátých letech minulého století a na začátku let padesátých – se Ingmar Bergman (14. 7. 1918 – 30. 7. 2007) snažil prosadit nejen jako filmový a divadelní režisér, ale i jako dramatický autor. Například hrami Kašpárkova smrt, Rakel a biletář, Den brzy končí či Malba na dřevě, které vesměs sám inscenoval. Tehdejší kritici však údajně usoudili, že sice možná opravdu má režisérský talent, ale jako dramatik nestojí za nic. Proto psát pro divadlo přestal a v následující době se věnoval „pouze“ režii.

O několik desetiletí později se ale jako dramatik vrátil, když si někteří režiséři uvědomili, že řada jeho filmů se dá velmi snadno přenést na divadelní jeviště. Jeho filmové opusy zařadila do svého repertoáru divadla na celém světě, ta česká nevyjímaje. Kromě Scén z manželského života se u nás hrají nebo hrály například Šepoty a výkřiky,
Po zkoušce, Nevěra, Soukromé rozhovor či Fanny a Alexandr. A také Sarabanda, která v roce 2008 měla v Divadle
Na zábradlí světovou premiéru.
      
Bergmanův divadelní comeback se konal bez autorova vlastního přičinění a jen s jeho vlažným souhlasem. Divadelní adaptace některých svých titulů dokonce zakázal a ve Švédsku, jeho vlasti, se nesměly hrát vůbec žádné. (Pokud tedy někdo chtěl vidět Bergmana v divadle švédsky, nezbylo mu než se vypravit do Švédského divadla ve finských Helsinkách!) Tato situace, která se obvykle vysvětluje režisérovými konflikty se švédskou divadelní kritikou, se změnila až po jeho smrti, kdy švédské scény doslova přes noc zaplavilo bergmanovské tsunami. Dnes i tam jeho hry patří k vůbec nejúspěšnějším a nejčastěji uváděným.
      
Zbyněk Černík