Hlavní hrdinka této svěží komedie, Vilemína Gruntorádová, přijde jako hospodyně z agentury Manželské štěstí udělat pořádek do moderní rodiny. Rázná žena s prořízlou pusou, která čmouhy umývá slivovicí, koberce čistí hovězí žlučí a umí uvařit pořádnou dršťkovou. Okamžitě ale vycítí, že v tomto manželství není něco v pořádku a začne dávat rozklíženou dvojici dohromady. Diana - marketingová ředitelka, Hugo – bohémský umělec na volné noze. O veškerý chod domácnosti se stará on, ona vydělává. Ale nefunguje to.

S vražednou otevřeností a se slovy: „Děti moje, řeknu to upřímně, ale s taktem: Váš sexuální život nestojí za nic!“, začne Vilemína řešit manželské soužití a to s bezednou zásobou léty prověřených rad, jak krize v kuchyni a loži překonávaly naše babičky.

Manželské štěstí vychází z témat oblíbeného televizního seriálu a knihy od Ivy Hüttnerové „Domácí štěstí“. Dozvíme se mimo jiné, jak si manželé mají jeden druhého vážit, jak zafunguje „sporýš lékařský“ i celer v manželském loži a další moudra k dosažení „štěstí manželského“.

Pro Ivu Hüttnerovou je to po letech nová zajímavá role, která v mnohém připomíná nezapomenutelného strýce Pepina v dramatizaci Hrabalovových Postřižin v Rubínu.

Od Jiřího Justa je to třetí inscenace, kterou uvádíme 
(Příběh Coco Chanel, Láskyplné karamboly).

„Chceš-li jako milovník obstáti,
namáčej dva dny v bílém víně celer.
Víno pak denne ber po 2 lžičkách.“

„Vyvinutého poprsí docílíte
opakovaným zpíváním“.

„Při těžkosti žaludku způsobené přemírou jídla,
položí se postižený na pravou stranu těla
a s hlavou poněkud pozdviženou dává si
po lžičkách víno šampaňské“.

„Na chatrné nervy dobře působí
syrová mrkev či lžička medu.“

Slovo autora

Ať už se dívám na obrázky Ivy Hůttnerové, nebo si listuju v jejích publikacích, nebo ji slyším jen tak něco povídat, vždycky mě zahřeje, jak je mi blízký její pohled na svět, tedy na lidi. Ty dnešní i minulé. Jak nám s jakousi nostalgickou legrací, která je dnes na vymření, ukazuje, že se lidi v tom podstatném nezměnili. Přes veškeré technologické pokroky jsou stále stejně směšní, jako ti před sto lety. Ba směšnější, protože si ve své pýše, jak jsou "in", svou směšnost nepřipouštějí.

V tom pohledu na minulost má Iva něco společného s cimrmany. Zkuste si ji třeba představit jako top manažerku, trendy módní návrhářku, angažovanou feministku, či politickou špičku ... Cítíte ten potenciál srandy?
Iva je zaplaťpámbu svá a všechny módní rychlokvašené "kultovní" produkty doby klipové ji míjejí.

Když mě Míša Dolínová oslovila, zda bych pro ni a Ivu něco nevymyslel, bláhově jsem přikývl. Vzpomněl jsem si jak před mnoha lety ztělesnila Iva nezapomenutelně strýce Pepina, v dramatizaci Hrabalových Postřižin v Rubínu. Nakonec s tím bylo práce jak na katedrále, jako obvykle. Cosi jsem tedy sesmolil a nezbývá mi, než se modlit k vašim bránicím: smích náš vezdejší dejž nám dnes večer ...

Jiří Just