Poutavý a současně dojemný příběh dvou slavných lidí, italské herečky Anny Magnani a amerického dramatika Tennessee Williamse. Pojednává o jejich dlouhodobém a ryzím přátelství, o jejich láskách, radostech, vrcholech i pádech. Vše zarámováno do padesátých a šedesátých let 20. století.

Během svého pobytu v Římě se Williams konečně setká s herečkou, pro niž touží psát. Prakticky ihned najdou porozumění jeden pro druhého. Uprostřed Říma na terase Anny Magnani si Tennessee přilétává pravidelně načerpat dávku Annina humoru a nezkrotného temperamentu. Tady si nechává pofoukat své bolístky od silné a neporazitelné Anny, tady načerpává inspiraci pro svou další tvorbu a tady se s ní může smát i plakat.

Jedinečné a brilantní herecké výkony Simony Stašové a Oldřicha Víznera, přitažlivý děj plný silných emocí a vášní, smíchu a pláče, velkých zvratů, to všechno jsou „Římské noci“.

Tento pravdivý příběh dvou výsostných umělců a citlivých zranitelných duší vám určitě rozproudí krev v žilách a ještě dlouho po představení bude ve vás žít.

ŘÍMSKÉ NOCI - 300. REPRÍZA ZA ÚČASTI AUTORA

Autor Římských nocí Franco D´Alessandro přiletěl z New Yorku na 300. reprízu v Divadle Bez zábrradlí 23.8.2014. V hlavních rolích slavné inscenace excelují Simona Stašová a Oldřich Vízner. 

Simona Stašová říká: „Anna Magnani byla herečka, která byla opravdová, nefalšovaná, plná energie, elánu a chuti do života, přesto že se s ní osud vůbec nemazlil. Pro jadrné slovo nešla daleko a všechno si vyřídila s každým na místě z oka do oka. Možná proto byla tak dobrá herečka a taky proto mi tak moc připomíná mojí mámu. Anna Magnani je dnes už v Itálii legenda, každý jí zná, byť už uplynulo čtyřicet let od doby, kdy nás opustila. A já mám tu čest jí našim divákům představit a  pár večerů v měsíci býti Annou Magnani."

Další informace a foto na iDNES.cz

Z OHLASŮ DIVÁKŮ A POŘADATELŮ

Datum 29. 7. 2014

Vážení,
chtěla bych vaším prostřednictvím poděkovat paní Simoně Stašové a panu Oldřichu Víznerovi za krásný zážitek. S jejich Annou Magnani a Tennessim Williamsem jsme smáli a byli dojatí zároveň. Představení bylo krásné a paní Stašová v roli Anny Magnani úžasná a pan Vízner v roli Tennessi Williamse také. Vyřiďte jim, prosím, poděkování za krásný večer. Už se těšíme na další představení.

Michaela a Petr Sedlákovi Plzeň

Datum 19. 6. 2014

Dobrý den paní Hanzlíčková!
Obracime se na Vás plni dojmu z představení "Rímské noci", ktere jsme minuly tyden shledli v Divadle Bez zábradlí. Tento skutečny příběh ze života herecke ikony Anny Magnani a jejiho přítele, vyznamného světového dramatika Williama Tennesseho, v užasném podaní skvělych hercu Simony Stašové a Oldřicha Víznera. Tohle genialní spojení dvou hereckych es nás dojímalo a rozesmalo až k slzam s celou svou životní ironii příběhu. Děkujeme za nezapomenutelny zažitek.

S uctou Věra Horenská s přáteli

Datum 26. 5. 2014

Dobry den,
rád bych touto cestou poděkoval za užasný zažitek ze sobotního představení Řimské noci (v Divadle Bez zábradlí). Fantasticky vykon obou představitelů a zejmena pani Stašove, jejiž výkon byl naprosto strhujicí.Pokud by to bylo možne, přepošlete ji prosím můj mail a nebo stačí jenom poděkovaní. Toto jsou pravě ty okamžiky, pro které stoji za to do divadla zajit.

Dr. Jaroslav Slunečko

Datum 31. 3. 2014

Dobrý den,
chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se podíleli na včerejším představení v jihočeské Blatné, pochopitelně pak zejména protagonistům Simoně Stašové a Ondřejovi Víznerovi. Byl to pro mne skutečně velmi silný zážitek. Jejich výkony byly bravurní. Přeji mnoho a mnoho nadšených diváků.

S pozdravem Jitka Hajnová

Nechci, aby byli zapomenuti

Oba umělce obdivoval autor hry, pětatřicetiletý Američan italského původu Franco D’Alessandro, již od dětství. Do sepsání jejich historie vložil i zkušenost z vlastního života, neustále ovlivněného dvěma kulturami. Zároveň chtěl hrou vyjádřit, že obě slavné osobnosti byly i obyčejnými lidmi s pády i úspěchy a více či méně šťastnými vztahy.
"Nechci, aby byli zapomenuti," říká D’Alessandro. "Mluví spolu, jako kdyby byli manželé čtyřicet let, a to je přesně ono. Kdyby hru mohli Anna Magnani a Williams vidět, určitě by chtěli herce blíž poznat a asi by ocenili i náladu vylíčení svého vztahu," dodává autor. 

Obdiv k uznávanému dramatikovi a k úchvatné herečce

„Během mého mládí se u mě rozvinul obrovský obdiv k uznávanému americkému dramatikovi Tennesse Williamsovi a k úchvatné italské herečce Anně Magnani. Římské noci představují ryzí přátelství, hluboké a vášnivé. Autor Franco D´Alessandro chápe, že se my lidé cítíme nedokonalí a hledáme stále něco, co by nás dokonalými učinilo. Toto hledání je podstatou hry“.

Gregory Abels, režisér

Kritiky se předháněly v superlativech

„Jako obvykle jsem brouzdal po internetu, abych se podíval, co nového se objevilo v newyorských divadlech, a objevil jsem něco, co mě ihned zaujalo: na Off-Broadway měla světovou premiéru hra amerického autora italského původu Franka D´Alessandro, „Římské noci“. Komorní hra pro dva herce o přátelství dvou světově proslulých lidí, přátelství, které trvalo celých dvacet čtyři let. Kritiky se předháněly v superlativech. Koho by to nezajímalo…

Pak už věci vzaly celkem rychlý spád. Franco mi text obratem poslal (ohromná výhoda internetu, že co potřebujete, máte během pár chvil v počítači) a já se pro jeho hru nadchl. Pustil jsem se do překladu s tím, že nějaké divadlo se docela jistě najde, koneckonců, všechno má svůj čas. Pak ale přišly jiné povinnosti a já to na nějakou dobu odložil. Až do chvíle, kdy se ozvala má kamarádka Simona Stašová s dotazem, jestli bych pro ni něco neměl. „Možná bych měl“, povídám, „někde mám rozdělaný překlad hry o Tennessee Williamsovi a Anně Magnani.“ A bylo hotovo. Simona totiž měla krátce po premiéře „Sestupu Orfeova“, kde hraje Lady, což byla role, kterou Williams napsal právě pro Magnani. Překlad jsem dokončil a Simona ve svatém nadšení převzala iniciativu. Nedivím se, sám jsem měl pocit, že D´Alessandro napsal „Římské noci“ právě pro ni.“ 

Alexander Jerie, překladatel

Simona Stašová

„Jsem šťastná, že mi opět vstupuje do života Anna Magnani, která byla od mládí mým hereckým vzorem. Je mi ctí, že můžu být Annou, alespoň dvě hodiny na jevišti, že ji můžu lidem představit, a že se nadále budu setkávat se svým přítelem Tennem ve skvělém podání Oldřicha Víznera. Už se těším se na ten náš římský duel.“

Oldřich Vízner

„Když jsem si poprvé přečetl text, připadal mi hodně složitý. Troufl jsem si na něj jen z toho důvodu, že jsem věděl, že budu na jevišti se Simonou Stašovou, protože na ní se člověk může spolehnout.“

Franco D´Alessandro

Dramatik a scénárista se narodil v New Yorku, dětství prožíval střídavě tam a v Itálii. Kariéru odstartoval úspěšným uvedením své první hry v roce 1996 v newyorském uměleckém centru. Na svém kontě má několik divadelních her, jednoaktovek a filmových scénářů, přičemž většina z nich byla s úspěchem dopremiérována na Off Off Broadwayi. Byl nominován na řadu ocenění v oblasti dramatické tvorby. Divadlu se věnuje aktivně, je zakladatelem divadelní skupiny.

Gregory Abels

Gregory Abels (1941) je umělec s širokou škálou zkušeností, vystudoval klasické herectví. Upozornil na sebe již jako elév v Shakespearově Jindřichu VI. na Shakespearovském festivalu v Chicagu. V průběhu své dosavadní kariéry se podílel herecky, režijně nebo jako pedagog na více jak osmi stech divadelních hrách, filmech nebo televizních inscenacích. V šedesátých letech se účastnil průkopnického amerického regionálního divadelního hnutí a současně působil v mnoha studiových a experimentálních divadlech. Popularitu získal především díky roli neoblomného prokurátora v Braodwayském představení Tomma Topora Blázni (Nuts), které mělo premiéru roku 1980. V témže roce založil v New Yorku divadlo St. Malachy, jehož se stal uměleckým šéfem. Zde mimo jiné nastudoval i Eliotovu Vraždu v katerdále Lee Richardsonem, která patří mezi jeho nejuznávanější práce. V St. Malachy se dále věnoval čtenářským recitačním večerům a poskytl útočiště herecké společnosti veteránů z vietnamské války. Režíroval v mnoha divadlech po celých Spojených státech. Vedle herectví a režie se věnuje též pedagogické činnosti, vedl hereckou konzervatoř na Manhattanu, působil na Newyorské univerzitě, v Národním divadelním institutu v O´Neillově centru, Národní Shakespearově konzervatoři na Varšavské státní akademii, v roce 1996 založil newyorský soubor konzervatoře GATE (Gregory Abels Training Ensemble).

Do České republiky přijel poprvé v roce 1991. Téměř vzápětí zde dostal nabídku k režírování Gardnerovy hry Sbohem lidi v Městkých divadlech pražských, následovala režie Shakespearova Julia Caesara v Brně, česká premiéra hry A. Millera Arcibiskupův strop v pražském Divadle Na zábradlí, přednášky na DAMU. Několikrát v Čechách také hostoval se svou divadelní skupinou GATE.

Anna Magnani

(7. března 1908 – 26. září 1973) byla slavná italská herečka, představitelka především lidových, drsných a vášnivých žen. Držitelka Oscara a Zlatého globusu a dalších významných ocenění. Jako jediná italská herečka se dostala do první desítky v anketě Největší Ital všech dob (italská mutace Great Britons). Pracovala s nejvýznamnějšími italskými režiséry a za svou kariéru natočila zéměř 50 celovečerních filmů a několik televizních inscenací.

Do prvního divadelního angažmá nastoupila na podzim 1925 a v letech 1926 až 1932 zcestovala celou Itálii na zájezdech s činoherní divadelní společností. Od roku 1934 vystupovala v kabaretu a v divadelních revuích. Roku 1935 se vdala za filmového režiséra Goffreda Alessandriniho.

Ve filmu začíná pravidelně hrát od roku 1934, významnější role přicházejí od roku 1941. Přelomem v herecké kariéře i v osobním životě se stává rok 1945, kdy Roberto Rosellini ji obsazuje do role ve filmu ŘÍM, OTEVŘENÉ MĚSTO (1945), který odstartoval vlnu italského neorealismu a je nejvýznamnějším filmem režiséra i herečky. Od tohoto filmu zůstávají spolu do roku 1949, kdy Rosellini odchází za Ingrid Bergmanovou. V době jejich soužití vznikl z jejich spolupráce už jen povídkový film LÁSKA (1948). Další významné role po rozchodu s Rosselinim přišly ve filmech NEJKRÁSNĚJŠÍ (1951) Luchina Viscontiho a ZLATÝ KOČÁR (1952) Jeana Renoira.

Následují v Hollywoodu natočené TETOVANÁ RŮŽE (1955) a SESTUP ORFEŮV (1959), jejichž scénáře přímo pro Annu Magnani napsal Tennessee Williams poté, když herečka odmítla kvůli jazykové bariéře vystupovat v těchto divadelních hrách na Broadwayi. Za roli sicilské emigrantky v Tetované růži získala v roce 1956 Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli jako první italský herec nebo herečka. Tento folm z ní skutečně udělal hollywoodskou hvězdu. Ve filmu NOC PLNÁ PŘEKVAPENÍ (1960) Maria Monicelliho se Anna Magnani setkala s významným italským komikem Toto, se kterým vytvořila za války nezapomenutelnou dvojici na prknech kabaretu. V roce 1962 přijala nabídku Paola Pasoliniho na roli ve filmu MAMMA ROMA.

V dalších významných filmech Horalka (1960) a Manželství po italsku (1964) nahradila Annu Magnani herečka Sophia Loren (Výrok AM: „Od té doby, co Ponti přišel na to, že jeho manželka může hrát role, které jsem dříve hrávala já, nemám v italském filmu místo.“). Zásluhou režiséra Franca Zeffirelliho se herečka v roce 1965 vrátila do činoherního divadla ve hře Giovanna Vergy Vlčice. Objevila se i v televizi v čtyřdílném cyklu ŠANTÁNOVÁ ZPĚVAČKA, 1943:SETKÁNÍ, AUTOMOBIL a 1870 natočeném v letech 1970-72 a zobrazujícím osudy italských žen od 19.století do současnosti. S diváky se rozloučila kratičkou epizodou ve filmu ROMA (1972) Federica Felliniho. Zemřela na rakovinu slinivky břišní v roce 1973.

Tennessee Williams

(26. března 1911 – 25. února 1983) vlastním jménem Thomas Lanier Williams, byl významný americký dramatik, básník a prozaik, příležitostný malíř, jedna z nejvýznamnějších představitelů moderního dramatu 20.století. Dvakrát obdržel Pulitzerovu cenu.

Potomek sicilských přistěhovalců získal vzdělání na střední škole ve St. Louis, poté studoval žurnalistiku na University of Missouri, ale školu nedokončil. Nakonec se přestěhoval do Los Angeles, kde začal používat jméno Tennessee Williams. Když ve svých osmnácti letech viděl v divadle Ibsenovu hru, rozhodl se, že bude dramatikem. Během hospodářské krize pracoval jako úředník a od roku 1938 žil v New Orleans.

Napsal více jak 20 divadelních her a větší počet jednoaktovek. Pulitzerovu cenu získal za hry Tramvaj do stanice touha a Kočka na rozpálené plechové střeše. Ve svých dílech bravůrně odhaluje pravdu o intimitě našich životů, před kterou se zoufale ukrýváme. Celý zápas o člověčenství posvěcuje nesentimentálním soucitem a až něžnou láskou. Čerpal z doby svého dětství a mládí, zobrazoval život životních ztroskotanců, kteří museli čelit těžkým životním situacím a utíkali před skutečností do světa iluzí. Byl typickým americkým jižanem a jen díky němu si vydobyli spisovatelé a dramatici této oblasti výjimečné postavení v americké literatuře. Po ztrátě svého dlouholetého životního přítele Franka Merla upadl do těžké deprese. Zemřel na následky otravy alkoholem po těžké pitce. Pochován je v St. Louis.

Z díla Tennessee Williamse:

American Blues - 1939 
Bitva andělů - 1940, hra známá také pod názvem Sestup Orfeův
Skleněný zvěřinec - 1944
Tramvaj do stanice touha – 1947
Léto a dým – 1947
Římské jaro paní Stoneové - 1950
Tetovaná růže - 1951
Kočka na rozpálené plechové střeše - 1955
Camino Real - 1953 
Baby Doll - 1956 
Sladké ptáče mládí - 1959
A Period Of Adjustment - 1960 
Noc s leguánem - 1961
Slapstick Tragedy - 1966 
In The Bar Of A Tokyo Hotel - 1969
Osm smrtelnic posedlých - 1974
Memoirs - 1975 
Andrigyne, Mon Amour - 1977 
A Lovely Sunday For Creve Coueur - 1978 
Louka modrých dětí a jiné povídky - 1988, vydáno posmrtně
Anděl ve výklenku - 1995, vydáno posmrtně