Jako milionář zklamal. Uspěje jako bezdomovec?

Séverinu opustil manžel Jean Pierre před dvaceti lety. Opuštěná a na mizině si založila vlastní vydavatelství, které teď prosperuje. Jednoho dne se tento kdysi světácký ex-manžel objeví před jejími dveřmi, avšak už to není ten arogantní a cynický obchodník, ale zruinovaný muž bez střechy nad hlavou. Jean Pierre přišel, aby se omluvil, a jako nezaměstnaný se vlastně zeptal i na práci.

Séverine se rozhodne dát mu šanci a nabídne mu místo údržbáře! Jean Pierre tak musí překonat svou hrdost, obléct si pracovní uniformu, vzít kartáč a kbelík a přijmout ponížení. Séverine s ním totiž zachází jako s onucí. Ale Jean Pierre není typ, který by se tak rychle poddal.....

Z ohlasu diváků a pořadatelů

Dobrý den, pane Hanzlíčku,
komedie MILIONOVÝ ÚDRŽBÁŘ 10.května byla super a klobouk dolů před panem Nárožným, co ten tam předváděl, neskutečný. Ještě jednou děkuji a těším se na další spolupráci. 
Eva Píšová MKS Třebíč

Chci Vám moc poděkovat za včerejší divadelní představení - Milionový údržbář, který měl u nás obrovský úspěch a všem se představení moc líbilo.Veliký díky panu Nárožnému, paní Freimanové i všem ostatním hercům. Zase jsme po dlouhé době cítila ze všech přítomných tu spokojenost a radost z kulturního života, který se nám teď trochu vytrácí.

Takže ještě jednou velké díky a budeme se těšit na Scény v listopadu.
Monika Dvořáková, Kulturní a informační centrum Benešov, s.r.o.  14.10.2021

Dobrý den pane Hanzličku.

Chci Vám moc poděkovat za vydařené představení MILIONOVÝ ÚDRŽBÁŘ. Bylo vyprodáno  Měl jste pravdu, pan .Narozny je ve formě. a tak se chci zeptat, co bychom mohli s panem Naroznym udělat příští rok.

Děkuji a moc Vás zdravím.
Michal Jancarik 3.9.2021 Zámek Nebilovi 

Eric Assous
patří dnes k nejžádanějším fancouzským autorům. Tento filmový a divadelní režisér, scénárista, rozhlasový autor a v neposlední řadě dramatik se narodil v roce 1956 v Tunisu. V roce 1974 se přestěhoval do Francie, kde studoval na Pařížské umělecké akademii. Brzy však začal psát zločinecké romány a rozhlasové hry, pro které byl v roce 1987 uznán za „největší nový rozhlasový talent“. V následujících letech  pracoval pro televizi a psal komedie, od roku 1997 také pro film.

Pro divadlo napsal přes 20 her. Herci jsou unaveni (Les acteurs sont fatigués) se hrálo více jak 500 krát v Comédie Caumartin, Horská dráha (Les montagnes russes) s Alainem Delonem a Astrid Veillonovou s velkým úspěchem v Théâtre Marigny. K nejžádanějším komediím v Paříži dlouhou dobu patřily také  Příbuzné si nevybíráme (Les belles-soeurs čili Švagřičky) a Rodinné tajemství (Secret de famille) s Michelem Sardou a jeho synem Davym. Obě představení byla každý večer beznadějně vyprodaná.

Eric Assous dvakrát vyhrál cenu Prix Moliere (2010 a 2015) a v roce 2014 získal za svou dramatickou tvorbu také Velkou cenu Académie Française.
 

Antonín Procházka 
herec, dramatik, scenárista, divadelní a muzikálový režisér, moderátor.

Vystudoval střední ekonomickou školu v Uherském Hradišti, následně pražskou DAMU, kterou zakončil absolutoriem v roce 1977 a nastoupil do souboru činohry plzeňského DJKT. Jako herec a režisér hostuje na mnoha českých divadelních scénách, mj. v pražském Národním divadle, Hudebním divadle v Karlíně, úspěšně spolupracuje
s filmem, rozhlasem, televizí a dabingem. Patří k nejhranějším českým dramatikům.

K nejznámějším jeho hrám patří např. Klíče na neděli, S tvojí dcerou ne, Holka nebo kluk, Vraždy a něžnosti, Věrní abonenti,j ejichž tématem je nejčastěji krize středního věku spojená s různými manželskými trojúhelníky a touhou po změně a dobrodružství. V poslední době se v jeho textech objevují i politické a společensko kritické motivy
např. Přes přísný zákaz dotýká se sněhu, Celebrity s.r.o., Jednotka intenzivní lásky, Zácpa. Napsal také čtyři hudební komedie. Své hry si většinou sám s úspěchem režíruje. V roce 2013 byla vydána souborná kniha jeho dvanácti her "Nadčasové hry Antonína Procházky".

„Za cíl si kladu vždycky jednu základní věc: aby se lidi bavili. Pořád vymýšlím paradoxní situace a doufám, že co je směšné pro mne, to přijde k smíchu i divákům. Když se potom lidi řehtají (a to bych si přál) a když si při tom smíchu uvědomí, že se smějí věcem, které jsou vlastně k pláči, tak tím líp.“ Antonín Procházka